CESTA
Dnes ráno (tj. 5.11.2018 v 8 hodin zimního času) jsem se tak nějak rozhodla, že bychom mohli někam vyrazit. Ale jen tak? Ne, musí to obsahovat nějakou výuku, něco, čím se dítě posune dál. A jelikož jsme ten den byli bez auta, zážitek mi v hlavě vyvstal téměř okamžitě. POJEDEME PROSTŘEDKY HROMADNÉ DOPRAVY!
Cesta má mít účel a cíl. Takže odvézt šicí stroj do opravy. Cesta cca.20 km od domu do místa určení. Itinerář:
8:45 vstává synek (toho času 6. třída)
9:00 snídáme, balíme stroj, oblékáme se, chystáme se
9:20 připravujeme psa (náš srnčí pinč je závislák a nelze jej nechat doma) do batohu (pozn.- má svůj psí batoh s otvorem pro hlavu, pro green peace - nejde o týrání zvířete :D :D)
9:35 vyrážíme na zastávku autobusu, který má jet v 9:50
9:53 vysvětluji synkovi, že autobus, který přijede na minutu přesně, je podezřelý :)
9:56 vyrážíme do Plzně (synek kupuje lístky a posléze baví celý autobus průchodem se psem v batohu).
10:00 usazeni v autobuse, vysvětluji synkovi, proč se musí platit za psa v batohu, ale ne za tašku se strojem na podlaze. Nenacházíme v tom logiku, ale docházíme k závěru, že jsme nuceni to akceptovat, jelikož nemáme jinou možnost, než jít případně pěšky.
10:30 příjezd na centrální autobusové nádraží v Plzni. Jdeme na tramvaj.
10:40 zjišťujeme, že na tramvaj potřebujeme lístky, které ale bohužel nelze koupit v automatu na každé zastávce, jako v metru, takže se vracíme hledat trafiku.
10:55 přesun tramvají 6 zastávek. Náš pes vzorně sedí paničce na klíně a kouká z okna. Pes o 2 sedadla dál skáče paničce po hlavě a slintá na okno. Vysvětluji synkovi, kdo bude čistit poslintané sklo, a že panička toho psa to určitě nebude. Probíráme, kde se myjí tramvaje a vlaky a autobusy. A kdo je myje. A jaká je to práce.
11:15 jsme v cíli. Uplynuly 2 hodiny času od odchodu. Odevzdáváme šicí stroj do opravny. Synek probírá s velmi milým pánem možnosti opravy a případného rozšlapání neopravitelného stroje. Pán má svatou trpělivost. Pes očichal zatím všechny špulky strojových nití. Pána to absolutně nerozhodilo.
11:30 jdeme na protější zastávku tramvaje (než kde jsme vystoupili). Zjišťujeme, že zcela nelogicky z této zastávky nejede "naše" číslo tramvaje, takže musíme někam dojít. Jenže nevíme kam, vydáváme se proto pěšky k náměstí s tím, že si prohlídneme výlohy obchodů - aspoň. Jenže Plzeň je tak rozkopaná, že neustále přebíháme z jedné strany ulice na druhou a z výloh nevidíme zhola nic, kromě asi 3.
11:50 synek už sotva po tvrdé dlažbě táhne nohy, frfňá (=remcá, =kňourá), že ho bolí chodidla a má hlad. Probíráme možnosti lovců a sběračů, docházíme k závěru, že jednodušší bude, něco si koupit. Zastavujeme u stánku KEBAB. Paní je velmi milá, neustále se směje, ptá se, proč není synek ve škole a ten jí ochotně vysvětluje, že se učí doma a hlavně venku :) a paní chválí myšlenku a že nám fandí, že jsme tak free a odvážní. Ano, to my jsme :)
12:00 kebab není moc dobrý, ale paní byla tak milá, že synek ani nefrfňá. Pospícháme na náměstí, odkud nám jede ta tramvaj.
12:15 nasedáme do tramvaje. Náš pes opět vzorný. Jen se mi vyvlíkl z obojku (neutahuji ho, protože u nás i pes má svou svobodu :D) a sedí o kus dál, aby neviděl, jak zápasíme s udělátkem na jízdenky, které jak na potvoru nehodlá probodnout 3 jízdenky naráz a synek navíc nechápe, že nestačí je jen zasunout, ale musí se i táááááhnout k sobě.
A hurá na autobusové nádraží. Dlouhým, pološerým, smradlavým podchodem s nechutnými malůvkami po zdech. Jediná vkusnější lemuje neskutečně špinavou mříž, kde je vchod do haly. Cestou poslouchám hlášky "Mami, tady to strašně smrdí! Proč to tu je počmáraný? Kdo to sem chodí močit? Proč nejde na záchod? Proč to tu nezavřou?"
12:20 jsme v hale autobus. nádraží a zjišťujeme zpáteční spoj. Hurá, jede brzy. Ale musíme na wc. Za 8 Kč. Díkybohu je tam čisto a dostatek papíru.
12:30 bus na zastávce, nastupujeme. Uplynulých pár minut jsme využili ke zhodnocení dosavadní dopravy. Sedíme na dřevěné lavici.
"Mami, co ti ta lavice připomíná?"
"Terezín."
"No. Mně školu. Ty židle jsou tam úplně stejně nepohodlný."
Jedeme domů.
13:15 vystupujeme na zastávce v naší vsi. Jdeme domů.
13:25 synek odpadá, já myju psovi tlapky a jdu zatopit.
13:35 nacházím synka spícího se psem v mé posteli :D :D :D
Zážitek nade vše. Táhnul těžkou tašku, psa v batohu, čekal na prostředky hromadné dopravy, musel koupit jízdenky, najít zastávky v "cizím městě", kde to zná jen z auta a hlavně - celé to trvalo 4 hodiny! Synek pochopil, proč tak málo lidí jezdí autobusem (byl opravdu poloprázdný). Spočítal, kolik to celé stálo. A pochopil, proč všude jezdíme autem. Ekonomika, turistika, sport, matika, tělocvik a nevím co ještě, ve 4 hodinách času. K nezaplacení!
