Know-how, aneb jak se z ničeho nepos*at
Na začátku roku si přečtu celé ŠVP, které nás v daném pololetí čeká, a potom zhodnotím, jestli předměty spolu navzájem souvisejí, protože mi nadřazené RVP dává tu pravomoc, udělat výstupy v 5. a potom až v 9. třídě. Prostuduji si vždy ŠVP následujících ročníků, a předměty pospojuji tak, aby na sebe navazovaly. v praxi to vypadá tak, že když například bereme dějepis v šesté třídě, zabýváme se Mezopotámii, tak si rovnou říkáme, kde ta Mezopotámie ležela, jaké státy se tam nacházejí v dnešní době porovnáme hustotu osídlení z tehdejší doby a z dnešní doby, porovnáme kultury a náboženství, Čím se národy živily tenkrát a čím se živí nyní a podobné věci. Povíme si o tom, co je vidět na mapě, zmíníme si hlavní město, jiná důležitá města a porovnáme současně s důležitými městy ze starověku. Najdeme si obchodní cesty, které tenkrát Mezopotámii protínaly, a porovnáme je s důležitými silničními tahy dnešní doby. Pracujeme především s mapou, atlasem, ale neřídíme se učebnicí šesté třídy. V této učebnici se totiž probírá Země a její sféry. Takže náš výstup v zeměpise a dějepise z šesté třídy nebude totožný s výstupem žáků klasické školy. Podle RVP, který je školnímu vzdělávacímu plánu nadřazený, to ale vůbec nevadí.
Dále se mě často lidé ptají, jak zvládneme celý objem učiva 6. třídy a ptají se nejspíše proto, že vědí, že se učíme maximálně tři hodiny denně čistého času, 4x v týdnu. Řešení je poměrně jednoduché - nezabýváme se příliš dlouho zbytečnostmi. Probíráme podstatné věci, které dítě upotřebí v širších souvislostech, které jsou podstatné pro složení přijímacích zkoušek na střední školu... V praxi to může vypadat třeba tak, že si sice řekneme, co je to epos, drama, báje a pověsti, lidová slovesnost a tak dále, ale příliš dlouho se u toho nezdržujeme. Pro dítě je podstatné vědět, že to existuje. Nepotřebuje o tom mít žádné hluboké znalosti. Tyto znalosti totiž získá, pokud se rozhodne to skutečně hluboce studovat, A to až někdy koncem střední nebo na vysoké škole. Vycházíme z toho, že se na základní škole některé věci probírají zbytečně do hloubky, děti to jen zbytečně mate, protože nevidí souvislosti a netuší, kde by to, to právě probraly, mohly potřebovat. Raději jdeme do divadla a NÁSLEDNĚ se bavíme o tom, co jsme viděli, jestli to byla komedie, drama nebo detektivka, jak herci mluvili, zda spisovně, nářečím nebo hovorově, vytvoříme si Zážitkový list ...
Každé dítě se narodí se schopností se učit. Jinak by se přece nenaučilo chodit, mluvit, ani nic dalšího. Takže když se bavíme např. o pověstech, popovídáme si jaké známe, ukážu mu knihu Aloise Jiráska, přečtu mu úryvky z některých pověstí, pokud ho to chytne, přečte si nějakou sám, takže až to jednou bude probírat do hloubky, například na střední škole, nastane "aha-moment" a dítě si vybaví, co jsme si o tom povídali. A už pro něj nebude žádný problém, navázat na to.
Není proto potřeba, probírat do hloubky každou věc, která se v učebnicích objeví. Většinou na ní dítě znovu narazí na střední škole. Pokud se na střední školu hlásit nebude, tak na ni v menší míře narazí na učebním oboru. A řekněme si upřímně, k čemu dítěti, které bude například velmi zručným truhlářem, budou větné rozbory? Nebo lineární rovnice? Rovnice se zlomky? Takové věci patří na střední školy, ne na základní.
Takže takto zvládáme probrat podstatné a důležité a opakovat to, až se to zažije a "zdomácní" to v mozku. A pak teprve přecházíme k dalšímu kroku, přičemž ten první průběžně opakujeme namátkově, aby "nezamrzly" pamatovací dráhy :).