Učíme se doma...

Jsem jiná, ale nejsem sama. Stále jsem v této zemi tak trochu "za exota", protože normální přece je, chodit do školy. Nevím, kdo rozhoduje o tom, co je  normální, ale určitě vím, co je normální pro nás. Učíme svého syna doma. Převzali jsme zodpovědnost za  jeho vzdělání. Využili jsme alespoň  nějaké svobody ve školství, jíž bylo možno v rámci systému dosáhnout. Jsme přesvědčeni, že mu můžeme nabídnout víc, než škola.

Jsem si vědoma, že ne každé dítě je vhodné pro domácí vzdělávání. Některé školu zbožňuje. Některé dítě motivuje výhradně třídní kolektiv. Taky vím, že  ne vždy je to finančně nebo z jiného důvodu možné, zůstat doma a učit.

Zažila jsem i tuto situaci - můj první syn do školy chodil (dodnes má tiky a špatné vzpomínky, setkal se s šikanou i drogami - díkybohu pasivně). Jsem daleka toho, abych výhradně odsuzovala každou školu a každého učitele! Jen dost nesouhlasím s většinou ŠVP, s objemem učiva, s potřebou, do dětí nahrnout spoustu informací za cenu toho, že si budou pamatovat stejně jen ani ne třetinu. A s dalšími věcmi. Proto jsme zvolili tuto cestu.

Je to nabíjející.

Je to stále tak trochu rebelské, v dnešní době školství s pravidly leckdy od Marie Terezie téměř nezměněnými (myslela to dobře, je mi to úplně jasné, potřebovala sjednotit svou armádu a zemi, a to především ideově).

https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/827/terezianska-reforma-v-ceskem-skolstvi.html/

Bohužel je domácí vzdělávání stále společností přijímáno téměř jako kacířství. Doma vzdělávané dítě je bráno jako "jiné, divné" a je o něm smýšleno jako o dítěti, které "nejspíš má nějaké problémy, proto nemůže do školy" nebo ještě lépe jako o dítěti, jehož "rodiče do školy nepustí".

Bohužel taky panuje ve společnosti názor, že jediné správné je vzdělání ve škole a nikdo mimo školu nedokáže poskytnout tak kvalitní vzdělání, jako škola a učitel. Přitom jednoduchými počty dojdeme k tomu, že při v našich školách průměrném počtu dětí ve třídě 22 ks a více a počtu minut učební hodiny 45 má učitel po odečtení času na zápis do třídnice atd. cca.10 min., zhruba minutu a pár vteřin času na každého žáka. Leckdy ani to ne. Když se dítě učí psát, je to tedy zoufale málo. Když něčemu nerozumí, není čas na to, mu to vysvětlit. Nelze zohledňovat, že dítě nestíhá psát diktát. Nebo že čte pomaleji a nestihne sledovat text. Nebo že počítá pomaleji a ostatní už jsou jinde. Je potřeba je sjednotit, aby všechny pracovaly stejně. Jenže toho nelze dosáhnout nikdy. Od toho se odvíjejí známky. Že dítě ještě něco nepochopilo nebo si to nezažilo a nevrylo se  mu to dosud pod kůži a už se píše písemka/test/diktát? No, holt horší známka! Že to to dítě pochopilo až za měsíc? No smůla, to už se to ale zkoušet nemůže, už se bere něco jiného! A tak se s dítětem mohou vézt horší známky, už se nedostane na školu, kam by se jinak dostalo a nebude moci dělat to, co by chtělo a vzdělání si bude dodělávat až někdy, až bude někde pracovat a vydělávat. O to systému jde? Nebo o co? Jak jinak lze rozumět tomu, že systém učí slony šplhat a ryby létat a plazy zpívat a ptáky psát...? Všichni musejí být sjednoceni. Názorově, ideově. Vždyť kam by učební hodina spěla, kdyby si každé dítě mohlo říct svůj názor a bylo zohledněno jeho pracovní tempo a míra jeho zralosti, pochopit dané učivo v danou chvíli?? No, a proto učíme doma. Tedy nejen proto. Taky proto, že se slon nenaučí šplhat, ani ryba létat. Že jedno dítě může být "pocitové" a druhé zase "tělesné". A to se v systému zohlednit prostě nedá. Ne při takovém počtu dětí na učitele. 

Učit své dítě doma je....úžasné.

Můžete denně vidět pokroky svého dítěte, aniž by vám je někdo cizí (ano, paní učitelka je cizí člověk) zprostředkovával.

Máte možnosti zjistit, v čem je dítě dobré a podporovat ho, aniž by vás na to musel někdo upozorňovat, či aniž by to zapadlo v propasti dějin.

Vaše dítě se projevuje před vámi, spontánně, máte s ním citovou vazbu, takže nemá zábrany a vy můžete lépe korigovat jeho vývoj.

Vaše dítě nenosí domů poznámky. A především ani ZNÁMKY. Může běhat, skákat, hrát si, ZŮSTAT DÍTĚTEM. Nemusí čekat na zvonění, až se bude moci proběhnout. Nemusí se bát písemek, řešit známky. Nemusí sedět na tvrdé židli X hodin.

Taky vaše dítě nenosí domů úkoly a nemusí se odpoledne učit, pokud samo nechce/nepotřebuje. Nosíte si po skončení pracovní doby domů práci? (Pomineme-li učitele). Nosíte si domů věci k soustružení, roznesení pošty, balení zboží, krájení salámů? Nenosíte. Ale dítě si po odseděných hodinách ve škole ještě nese práci domů! Takže sedí min.6 hodin na zadku a ještě doma min. hodinu-dvě pracuje. Je to normální?

Doma vám nezvoní, neučíte se 45 minut, ale jak dlouho potřebujete. Někdy méně, někdy více. Záleží na dítěti.

Závěrem úvodu :) -

Tyto moje stránky nejsou stránkami o boji proti škole, ani o boji za domácí vzdělávání. Jsou to stránky pro inspiraci ostatním, kteří jdou stejnou cestou, o tom, co nás k rozhodnutí vedlo a jak jsme se s tím vším poprali.

P. S.: Obsah mých stránek se mění v závislosti na mých získaných zkušenostech.